Začalo to takovou tou spontání myšlenkou, kterou má v hlavě v létě spousta studentů: Najdu si práci! Jo, myšlenka super, jsou prázdniny, stejně potřebuju peníze, tak proč ne? Snadnějc se to řekne než dělá...
Celé letní prázdniny jsem prochodila a ptala se jestli náááááhodou někoho nepotřebují. Všude mi řekli, že se ozvou.
Neozvali.
A tak jsem pocítila krutost dnešního světa...
Ke konci prázdnin mamčina kamarádka navrhla: Hele, co kdyby pracovala v divadle, každý rok tam někoho potřebují. Na tady máš číslo, téhle zavolej a domluv to.
A tak mamka volala a paní v mobilu jí řekla, že má zavolat na konci srpna. Volala na konci srpna a paní jí řekla že má zavolat na konci září až se začne hrát. Začala jsem pomalu ztrácet naději. Když se začlo hrát tak jsem tam doběhla, s minimální šancí, že by mě snad mohli vzít, protože kdo bychtěl vzít na tak společenské místo holku s modrýma vlasama? Setkala jsem se s onou paní z mobilu a zeptala se jí, jestli je v divadle ještě místo. Pro mě. Zeptala se mě na kroužky, kdy mám volný čas, řekla mi že v divadle budu trávit většinu svého času, ale že se tu klidně můžu učit. Dala mi rozpis hraní na září a říjen (ferman) a řekla, ať si to promyslím a pak jí zavolám. Jediné co jí trochu vadilo bylo, že chodím do ZUŠky, ale to se nakonec taky vyřešilo. Řekla mi ale, že jestli chci nastoupit, musím zrušit kroužek, kvůli kterému bych nestíhala v úterý chodit a já jsem souhlasila.
Vycházela jsem z tama s pocitem, že to konečně výjde! Druhý den jí mamka volala a potvrdila, že to beru.
V pátek jsem přišla, trochu vyděšená, trochu natěšená. Okamžitě se semnou holky seznámily, ptaly se kde jsem na škole, kde bydlím a jestli spolu budeme chodit domů, ale to už bude zase jiný článek... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat